Den 14
Nastupuju uplne mrtvej do autobusu. Jenom, co si sednu, usinam. Jediny, co si pamatuju z cesty, ze v jednu chvili si vedle me sedla nejaka Polka a neco mi rikala polsky, na coz ja jsem si odpovidal spanelsky. Nakonec si jako vysledek inkomunikace sla sednout jinam. V Rio Grande me z autobusu vykopli a ja musel hybernovat dve hodiny, nez mi prijede bus do Punta Arenas. Spim celou cestu az na argentinsky hranice. Tam vystupuju a zjistuju, ze sem nekde ztratil ten veleduelzitej argentinskej papir. Nakonec ho jenom musim vyplnit znova, zadnej horsi trest. Jeste, ze mam v pase razitko, kdybych jel na obcanku, jak mi radili v Chile, tak by to bylo horsi, protoze na obcanku se razitka davaj spatne. Dalsi spatna zprava byla, ze z chilsky strany od rana nikdo neprojel....
Za argentinskou celnici konci asfaltka, pokracujeme po sterku. Po dvaceti kilometrech prijizdime k chilsky hranici. Zavrena zavora, auta u silnice. Autobus parkuje vedle dvou dalsich busu. Je asi dvanact hodin, stewart rika, ze pockame do sesti a pak uvidime. Oficilane by ta stavka mela trvat ctyricet osm hodin.... Zitra mi v pet odpoledne leti letadlo z Punta Arenas, nejak se nemuzu dopocitat. Jdu se podivat k hranici, tam vsichni celnici jen tak kecaj za cedulema, ktery pozaduji navyseni mezd o 14,5 procent. Hranice hlida jeden policajt, kterej porad chodi sem a tam. Asi by to nebylo tak tezky projit jen tak, s batohem na zadech je ale clovek o neco napadnejsi. Na chilsky strane uz ceka slusna fronta kamionu. Jdu si do autobusu zdrimnout a pak si ctu Poniatowskou De noche vienes, zajimavy povidky. V pul paty rika stewart, ze z Rio Gallegos prijizdej dva urednici zprovoznit prechod, ale ze dorazi minimalne za dve hodiny. Za hodinu ale nastesti zacnou celnici normalne fungovat a bez jakyhokoliv spechu odbavuji lidi. Se mnou si asi pet minut povidaji, jak se mi libi Chile... Pak uz jenom trajekt a o pulnoci jsme v Punta Arenas. Zase jsem se zachranil vo chlup. Jako vzdycky.
Nastupuju uplne mrtvej do autobusu. Jenom, co si sednu, usinam. Jediny, co si pamatuju z cesty, ze v jednu chvili si vedle me sedla nejaka Polka a neco mi rikala polsky, na coz ja jsem si odpovidal spanelsky. Nakonec si jako vysledek inkomunikace sla sednout jinam. V Rio Grande me z autobusu vykopli a ja musel hybernovat dve hodiny, nez mi prijede bus do Punta Arenas. Spim celou cestu az na argentinsky hranice. Tam vystupuju a zjistuju, ze sem nekde ztratil ten veleduelzitej argentinskej papir. Nakonec ho jenom musim vyplnit znova, zadnej horsi trest. Jeste, ze mam v pase razitko, kdybych jel na obcanku, jak mi radili v Chile, tak by to bylo horsi, protoze na obcanku se razitka davaj spatne. Dalsi spatna zprava byla, ze z chilsky strany od rana nikdo neprojel....
Za argentinskou celnici konci asfaltka, pokracujeme po sterku. Po dvaceti kilometrech prijizdime k chilsky hranici. Zavrena zavora, auta u silnice. Autobus parkuje vedle dvou dalsich busu. Je asi dvanact hodin, stewart rika, ze pockame do sesti a pak uvidime. Oficilane by ta stavka mela trvat ctyricet osm hodin.... Zitra mi v pet odpoledne leti letadlo z Punta Arenas, nejak se nemuzu dopocitat. Jdu se podivat k hranici, tam vsichni celnici jen tak kecaj za cedulema, ktery pozaduji navyseni mezd o 14,5 procent. Hranice hlida jeden policajt, kterej porad chodi sem a tam. Asi by to nebylo tak tezky projit jen tak, s batohem na zadech je ale clovek o neco napadnejsi. Na chilsky strane uz ceka slusna fronta kamionu. Jdu si do autobusu zdrimnout a pak si ctu Poniatowskou De noche vienes, zajimavy povidky. V pul paty rika stewart, ze z Rio Gallegos prijizdej dva urednici zprovoznit prechod, ale ze dorazi minimalne za dve hodiny. Za hodinu ale nastesti zacnou celnici normalne fungovat a bez jakyhokoliv spechu odbavuji lidi. Se mnou si asi pet minut povidaji, jak se mi libi Chile... Pak uz jenom trajekt a o pulnoci jsme v Punta Arenas. Zase jsem se zachranil vo chlup. Jako vzdycky.
No hay comentarios.:
Publicar un comentario