Den 8
Rano se probouzim na pohodu. Pul dvanacta to jisti. Snidame, vybaluju si batoh. Pohoda.
Odpoledne vyjizdime na vylet k pevnosti Bulnes a Puerto del Hambre. Puerto del Hambre zalozil Pedro Sarmiento de Gamboa asi sedesat let po objeveni Magallanesova prulivu jako nejjiznejsi spanelskou kolonii a nazval ji "Ciudad del rey don Felipe" (Mesto krale Filipa). Vzhledem k mrazum a nedostatku potravin brzo vsichni jeho obyvatele zahynuli hlady (proto Puerto del Hambre). Podobny osud potkal i dalsi mesto zalozene Pedrem Sarmientem na argentinske strane Patagonie pod nazvel Nombre de Jesús (Jméno Ježíše).
Trochu prsi, ale nevadi. Prvnich dvacet kilometru je po asfaltu, zbytek jenom sterk, jako vetsina cest v Patagonii. Nejdriv stavime u pamatniku, ktery znaci polovinu Chile (pocitano i s Territorio Antartico Chileno, takze polovina mezi chilsko-peruanskou hranici a jiznim polem). Pak pokracujeme k pevnosti Bulnes, kterou nechal zalozit roku 1843 chilsky prezident Bulnes, aby tak zabral Magallanesovu uzinu pro Chile. Tentokrat se to povedlo, i kdyz stejne dost lidi, Chilotanu, tady zahynulo hlady a zimou, protoze pevnost stoji jeste na horsim miste, nez puvodni Puerto del Hambre.
Pokracujeme k Puerto del Hambre, kde dneska stoji v podstate jenom pametni deska s napisem "Tady bylo Spanelsko" a vykopany zaklady kaple. Vsude kolem jsou pozemky chilskyho namornictva a armady, ktery ma ve vsech mestech ve XII regionu dost vojaku od konce sedmdeastych let, kdy Chile malem vstoupilo do valky s Argentinou kvuli svrchovanosti nad kanalem Beagle.
Od Puerto Hambre jedeme na druhou stranu zatoky, kde je rybarska kolonie. V klidnym zalivu jsou ukotvene asi desetimetrove lode, na brehu je nekolik psu a dve maringotky rybaru. Za chvili prijizdi dzip plny rybaru ve vlnenych cepicich a jeden maly kluk s cernymi vlasy vleze s jeste jednim starsim rybarem do clunu a jedou k jedne z lodi. Fouka neprijemny vitr, je zima. A to jsme skoro na konci leta... Tezkej zivot bejt rybarem...
Z rybarsky kolonie pokracujeme jeste dal po sterkovy ceste podel pobrezi na jih smerem k Cabo de Froward, nejjiznejsimu bodu jihoamericky pevniny. Od posledni vesnicky San Isidro je to pry jeste dalsi tri dny cesty pesky a pak stoupani k ctyrsetmetrovymu mysu, na kterym stoji velky ocelovy kriz umisteny pri prilezitosti navstevy papeze Magallanesovy uziny roku 1987 na zazehnani chilsko-argentinske krize.
Koncime u prilis vysokeho brodu, dal se bez 4wd nedostaneme. Chvili stojime na plazi a pozorujeme skakajici delfiny, kteri prave migruji z Atlantiku do Pacifiku.
Potom se otacime a jedeme zpatky do Punta Arenas.
Rano se probouzim na pohodu. Pul dvanacta to jisti. Snidame, vybaluju si batoh. Pohoda.
Odpoledne vyjizdime na vylet k pevnosti Bulnes a Puerto del Hambre. Puerto del Hambre zalozil Pedro Sarmiento de Gamboa asi sedesat let po objeveni Magallanesova prulivu jako nejjiznejsi spanelskou kolonii a nazval ji "Ciudad del rey don Felipe" (Mesto krale Filipa). Vzhledem k mrazum a nedostatku potravin brzo vsichni jeho obyvatele zahynuli hlady (proto Puerto del Hambre). Podobny osud potkal i dalsi mesto zalozene Pedrem Sarmientem na argentinske strane Patagonie pod nazvel Nombre de Jesús (Jméno Ježíše).
Trochu prsi, ale nevadi. Prvnich dvacet kilometru je po asfaltu, zbytek jenom sterk, jako vetsina cest v Patagonii. Nejdriv stavime u pamatniku, ktery znaci polovinu Chile (pocitano i s Territorio Antartico Chileno, takze polovina mezi chilsko-peruanskou hranici a jiznim polem). Pak pokracujeme k pevnosti Bulnes, kterou nechal zalozit roku 1843 chilsky prezident Bulnes, aby tak zabral Magallanesovu uzinu pro Chile. Tentokrat se to povedlo, i kdyz stejne dost lidi, Chilotanu, tady zahynulo hlady a zimou, protoze pevnost stoji jeste na horsim miste, nez puvodni Puerto del Hambre.
Pokracujeme k Puerto del Hambre, kde dneska stoji v podstate jenom pametni deska s napisem "Tady bylo Spanelsko" a vykopany zaklady kaple. Vsude kolem jsou pozemky chilskyho namornictva a armady, ktery ma ve vsech mestech ve XII regionu dost vojaku od konce sedmdeastych let, kdy Chile malem vstoupilo do valky s Argentinou kvuli svrchovanosti nad kanalem Beagle.
Od Puerto Hambre jedeme na druhou stranu zatoky, kde je rybarska kolonie. V klidnym zalivu jsou ukotvene asi desetimetrove lode, na brehu je nekolik psu a dve maringotky rybaru. Za chvili prijizdi dzip plny rybaru ve vlnenych cepicich a jeden maly kluk s cernymi vlasy vleze s jeste jednim starsim rybarem do clunu a jedou k jedne z lodi. Fouka neprijemny vitr, je zima. A to jsme skoro na konci leta... Tezkej zivot bejt rybarem...
Z rybarsky kolonie pokracujeme jeste dal po sterkovy ceste podel pobrezi na jih smerem k Cabo de Froward, nejjiznejsimu bodu jihoamericky pevniny. Od posledni vesnicky San Isidro je to pry jeste dalsi tri dny cesty pesky a pak stoupani k ctyrsetmetrovymu mysu, na kterym stoji velky ocelovy kriz umisteny pri prilezitosti navstevy papeze Magallanesovy uziny roku 1987 na zazehnani chilsko-argentinske krize.
Koncime u prilis vysokeho brodu, dal se bez 4wd nedostaneme. Chvili stojime na plazi a pozorujeme skakajici delfiny, kteri prave migruji z Atlantiku do Pacifiku.
Potom se otacime a jedeme zpatky do Punta Arenas.
No hay comentarios.:
Publicar un comentario