Fotos de alianzas

Alianzas byly ted udalosti nr. one..... fakt jsem si to uzil, melo by se to zavest i u nas.... bohuzel jsem nestihal fotiti, tak tady je neco ze stranek nasi skoly

http://www.colegiolamision.cl/galeria.php?d=galeria/Noticias/abril2008/aniversario/Alianzas&pg=1

radost mi ted kazi jenom to, co se stalo Johnovi....

Sad to see you leaving

Hey John, i regret it very much.... you were such a good guy, i enjoyed your jokes a lot. I remember when we met for the first time at Picarquin with Ann and Tania, the four of us going to San Bernardo, having the whole year ahead of us. You were a really funny guy, together with the other John (the shorter one)... I know that you are probably never going to read this, but it doesn't mind. I just need to write it somewhere and get calm little bit. It shouldn't have happened. We all knew that it was a stupid mistake, but this is too restrictive... I am very sad to loose a friend here in Calera de Tango. It's just ten days when we met at the party of Cami. She was wearing t-shirt with sign "little bit more sugar", drunk and flirting..... It was very chilly night, and there was playing Sean Paul Get Busy when we were speaking together with Fran about San Bartolome. I remember you saying "Es muy flaite". Than we the three of us put on hoods and began dancing.... And then on Saturday Ann called me if I knew that you were going back to the States. It was so unbelievable... I just sad to Ann "Es super increible" and my brother with his friend began laughing, but for me it was just the right phrase. I still cannot believe it..... You know, guy, all the shit phrases about "three golden rules" and all these warnings..... I have myslef a few times almost driven a car (but furtunately changed my mind in the end)....... It's very strict to send you home just because one joint of weed being carried in your bag.... And than today when we met at Ann's house. I saw you coming in black along the dirty, dusty road with a lot of traffic, and said to me "Oh my god, this guy will be tommorow sitting in the Boeing of LAN being attended by the stewardess and very unhappy..." I could just hardly imagine you leaving. And than we were sitting in the kitchen of Ann, eating toastd bread and trying to get it over. I really admire you standing with it so firmly... and your plan how to spend the last day - have made your pearcing repaired.... it's just so cool, American guy........ When Tania said us about her experience of USA I was very surprised, but also realised, how fragil is to be an exchange student in foreign culture.... Until this time it seems to me just like a black week (Cortes returning back to Chile, you returning back to Maine), but now it is reality for me. It's not unbearable lightness of afsing now.... what i wanna say is that it could have happened to everybody of us for any stupid mistake (it doesn't important whether driving, weed or just bad family). But that's just bullshit. It doesn't really important now..... The fact is that you are leaving and that i will miss you. It was so strange to shake your hand for the last time, hug you and say for the last time "cuidate, huevon".................... Anyway, have a nice time and i hope to see you again..... sometimes, somewhere, somehow......

Alianzas

Tenhle tejden by trochu narocnej - slavili sme vyroci skoly. Spocivalo to v tom, ze se cela skola rozdelila do dvou alianci (Mala morska vila a Tarzan) a souperili sme ve spouste veci - choreogrfie, muzikal (Grease), predelavky klipu (Get busy - Sean Paul), kamera indiscreta, alegoricka vyzdopa, makeover (predelavani lidi), body painting (ctyri hodiny na me malovali tema globalni oteplovani), tematicka show (Jo hrala Ariel a fakt dobre :-)) a spousta dalsich veci.

tady je odkaz na video druhy alianze napredelavku get busy: http://www.youtube.com/watch?v=csalq_oPfAo

Víkend

Jedna z nejlepších věcí na Chile je, že člověk nikdy neví, co bude zítra. Párty se většinou dohadují na poslední chvíli, takže ještě v pátek ráno jsem měl pocit, že budu sedět celý víkend doma. Nakonec toho bylo tolik, že jsem se jako vždycky na učení ani nepodíval....
V pátek jsme měli jakýsi sportovní den (nejdřív přednášku o alkoholu s heslem "si tomas, no manejes" - "když piješ, neřiď" a pak nějaký hry). No aspoň jsem si po dvou měsících sáhnul na překližku.
Skončili jsme asi v jednu, což bylo docela fajn oproti běžnejm 16:00. Na oběd jsme jeli k Ann (v autě nás bylo asi deset). Nakonec dorazila i Tania ze San Bartolomea, tak jsme se dívali na film Princessa... no, nemusí bejt tak špatný bejt princezna...
V sobotu jsem se probudil dost brzo (asi v půl jedenáctý). Chvíli jsem se snažil učit genetiku, ale moc mě to nebavilo. Nechápu to ani v češtině a vůbec, odmítám se učit vo tak malejch věcech. Odpoledne se pro mě stavila Vali a jeli jsme metrotrenem do Santiaga na výstavu Arte italiano v La Monedě. Docela zajímavý, věci z druhý poloviny dvacátýho století, několik obrazů tam bylo fakt dobrejch. Když už jsme byli v Centru cultural La Moneda, tak jsme skoukli i výstavu chilskýho filmovýho plakátu (na východní Evropu to ale zdaleka nemá) a divnou expozici o Violettě Parra (chilská lidová písničkářka asi z padesátých let - největší hit Gracias a la vida, kterej je známej v celým mundo hispanoamericano http://www.youtube.com/watch?v=UW3IgDs-NnA). Večer se pro nás s Jo stavil Tatan s Itou (Tatan má nově řidičák) a jeli jsme do Santa Isabel (supermarket) koupit věci na večer. Corona je tady normálně levnější než Krušovice na Výletný...
Nakonec jsme u Tatana udělali takovou malou juntu (myšleno jako párty, ne jako politoligický termín) asi v sedmi lidech. Hráli jsme kulečník, poslouchali reggeaton, kecali.... Časem sem snad dám nějaký fotky.
V neděli jsme s Jo vstali už v osm (dost velký sebezapření), protože před devátou se pro nás stavila Gabi a jeli jsme stavět dům. Je to opravdu tak jednoduché, jak to tady píšu.... los paises subdesarrollados.... teda, abych neurazil, řekněme barrios subdesarrollados... Máme to jako čtvrtej ročník coby dobrovolnou community work, ale pomáhají nám i rodiče a stavil se i profi jefe. Jde o to postavit dřevěnej domek (něco jako z Bauhausu) pro dona Juana - jednoho staršího pána tady v chudší čtvrti. No, nevím, jestli bych v tom chtěl bydlet v zimě.... Práce spočívala v tom vykopat půlmetrový díry, nastrkat do nich dřevěný pylony zasypaný hlínou jako základy a na tom stlouct dřevěný desky (doslova). Práce tak na víkend, dost easy, ale je fakt, že ten dům je taky dost simple. Byla to docela zábava, protože nás tam bylo hodně a vždycky nějaký rodiče přinesli pití nebo sendviče, takže se kecalo, kouřilo, poslouchala hudba z mobilu a vůbec to byl fajn den, i když jsem měl prach všude a nestihl se naučit nic z biologie...

Calera de Tango

Když jsem se dozvěděl, že budu bydlet na kraji Santiaga, netušil jsem, že je to takový rozdíl, než žít na kraji Prahy, která má milion obyvatel. V Santiagu jich žije milionů šest a navíc Calera de Tango je spíš taková vesnička s asi deseti tisíci obyvateli a dvěmi soukromými školami. Do centra to je asi deset minut vlakem, ale stejně cestou strávím aspoň hodinu, protože se taky musím dostat na nádraží, případně vzít mikro, který to docela objíždí, než se dostane na Panamericanu, která vede do centra.
Jinak je Calera de Tango vesnička plná condominií (hezké čtvrti pro bohaté s obrovskými domy, zelenými trávníky, tenisovými kurty, vrátinicí a vysokou zdí s ostanatými dráty kolem). Naopak blízký San Bernardo je sice město, ale zato s dost vysokou kriminalitou a chudinskými čtvrtěmi.
Kromě condominií je i chudší čtvrť tady v Caleře, ale není to tak hrozný. Podél hlavní silnice je tady asi deset obchodů s empanádamy a chlebem amasado, municipalidad, pošta, asi dvě státní školy, dvě soukromé - jedna dobrá (naše), druhá levnější (tam chodí John a Tania). Je tady taky poliklinika, ale státní, takže stejně všichni moji známí jezdí do Las Condes do soukromých clinic.



Colegio La Mision - tělocvična naší školy. Jinak samotná škola má půdorys půlměsíce - projekt mýho papa

Ovocnářská exportní společnost. Trochu připomíná Banánovou společnost ze Sto roků samoty...

Cambio de horario

Vlastně jsem ani nenapsal, že se nám o víkendu taky změnil čas, a to přesně opačným směrem než u vás.... Tudíž je teď rozdíl šest hodin. Když jdu do školy, tak vlastně už končíte, a chodím spát, když vstáváte.... Vzhledem k tomu, že ze školy chodím nejdřív v půl pátý místního času, tak se na icq asi moc neuvidíme..... hezký jaro...

Nuestra casa

Dost lidí se mě ptá, jak vlastně bydlím, tak pro začátek sem dávám pár fotek našeho domu...




Upřímně řečeno, když jsem odjížděl, ani zdaleka jsem si nemyslel, že budu žít v domě jako z Marquézových románů. O kreolský architektuře (kterou je náš dům silně inspirovaný) jsem si jednou dost dlouho povídal s Coquem, tak se to tady budu snažit aspoň trochu zreprodukovat...
Dům má v podstatě křížový půdorys, aby v něm bylo více světla. V Karibiku se často používá naopak půdorys čtvercový s patiem uprostřed, aby byl více stinný. Tady v podstatě patio jakoby tvoří jižní křídlo, protože tady není tolik horko. Střed domu tvoří living s kuchyní, který je stejně vysoký jako široký (asi čtyři metry), aby se zachovaly původní proporce. Je tak vysoký, protože okna nahoře fungují jako klimatizace - vzduch stoupá nahoru ke stropu a pak je odfouknutý průvanem, který se vytváří mezi okny na sever a jih (převažující větry). Na obou stranách livingu byly původně terasy, dneska je z jedný můj pokoj a zůstala jenom jedna na sever. Terasy mají takový sklon střechy, aby v létě vytvářely stín a v zimě (když je slunce na severní polokouli a tady tudíž níž) pouštěly světlo do livingu.
Ve východním křídle má pokoj a koupelnu Abuela, v jižním má totéž Jo a v západním je pokoj mama a papa a velká koupelna, kterou se prochází do patia. Jorge s Paulem mají pokoje v patrech.
Coqueho a Betty plány ještě zahrnují jídelnu a prodloužení západního křídla, ale s tím se zatím ještě nezačalo.... O zahradě a vnitřním zařízení snad zase někdy jindy....



Stěna patia, ve kterém je stín na sušení prádla.... ne, nezbláznil jsem se.... to jenom ozónová díra... kdyby se sušilo prádlo na slunci a nebylo obrácený na ruby, tak se dost rychle vyšisuje....







Okno do pokoje mama y papa





Jižní terasa s mým pokojem

Fotos de AFS orientation en Providencia marzo 2008

Hey, here u r some fotos from AFS orientation...

Ann, Meggie (Florida), Sarah (Nueva Zelanda) y Enie (Hungaria) - dokonce jsem si vzpomnel i na par madarskejch slovicek, haha

Hombres.... Malte (Aleman - spolehlive splnuje vsechny predsudky o zapadnich Nemcich), Lachlan (my favourite guy from New Zealand) y Daniel de Dinamarca (to Banas: leze dobre industrial, tak sem ho pozval pristi rok do Prahy a na pisky :-) )

Meg a Courtney (miluju newyorkskej akcent.....)

Snoopy, te extrano..... como estai?

Hogar, dulce hogar

Opět doma (a v colegiu). Na orientaci nás bylo asi padesát. Zezačátku mě trošku štvalo pořád poslouchat Američany, kterým v Chile chybí Chocapic a jejich oblíbená čokoláda ("Everything is so different here..."), ale nakonec jsem si zvyknul i na divnej kiwi accent, kterejch je tady docela dost.
Šli jsme dovnitř do La Monedy, kde teď úřaduje la presidente M. Bachelet. Docela se mi tam líbily interiéry v estilo de imperio. Kromě toho tam byly dle současný politiky paláce (socialista) nejrůznější připomínky puče z roku 1973...
Po La Monedě jsme byli ještě v Municipalidad, kde nás dokonce přišel pozdravit primátor Santiaga. Zbytek času jsme strávili kecáním (a taky trochu analyzováním kulurtního šoku).

Resumé: potkal jsem tam dost zajímavejch lidí, se kterejma jsme si vyměnili kontakty a slíbili navštívit se. Na druhou stranu jsem už zase docela rád doma, kde všichni mluví španělsky :-)




Jinak jsem dostal první známky (sedm nejlepší, čtyři prospěl, zbytek jsou "červený čísla": filozofie 7 ze samostatný práce, Historia de Chile 6.6 z úkolu a Tecnicas de lenguaje 4.5 z controlu... No bien, no mal....

P.S.: Jaká byla Tomášova oslava?