Calera de Tango

Když jsem se dozvěděl, že budu bydlet na kraji Santiaga, netušil jsem, že je to takový rozdíl, než žít na kraji Prahy, která má milion obyvatel. V Santiagu jich žije milionů šest a navíc Calera de Tango je spíš taková vesnička s asi deseti tisíci obyvateli a dvěmi soukromými školami. Do centra to je asi deset minut vlakem, ale stejně cestou strávím aspoň hodinu, protože se taky musím dostat na nádraží, případně vzít mikro, který to docela objíždí, než se dostane na Panamericanu, která vede do centra.
Jinak je Calera de Tango vesnička plná condominií (hezké čtvrti pro bohaté s obrovskými domy, zelenými trávníky, tenisovými kurty, vrátinicí a vysokou zdí s ostanatými dráty kolem). Naopak blízký San Bernardo je sice město, ale zato s dost vysokou kriminalitou a chudinskými čtvrtěmi.
Kromě condominií je i chudší čtvrť tady v Caleře, ale není to tak hrozný. Podél hlavní silnice je tady asi deset obchodů s empanádamy a chlebem amasado, municipalidad, pošta, asi dvě státní školy, dvě soukromé - jedna dobrá (naše), druhá levnější (tam chodí John a Tania). Je tady taky poliklinika, ale státní, takže stejně všichni moji známí jezdí do Las Condes do soukromých clinic.



Colegio La Mision - tělocvična naší školy. Jinak samotná škola má půdorys půlměsíce - projekt mýho papa

Ovocnářská exportní společnost. Trochu připomíná Banánovou společnost ze Sto roků samoty...