Volcán Villarrica, IX Región
22 de septiembre de 2008
21 de septiembre de 2008
Pucón
Lezim na posteli v hostelu, American Kyle, ktery spal nademnou prave seskocil z palandy. Jako by mi pres hlavu prejel vlak. "Hi, man..." Poodrhnu zaclonu a divam se ven. Prsi, je hnusne.... Aspon nebudu muset vstat, rikam si. Na chvili zavru oci. Mezitim slysim, jak si Kyle bali veci. Vzpominam, co jsem delal minulou noc. Jo uz vim, sli jsme s Elisou a Conty na diskoteku kousek od Puconu. Vybavuju si, jak jsme vystoupili z taxiku a Elisa v minisukni sedela na schodech pred budovou, ve ktery je Conty byt. Ta mezitim sla nahoru a slysel jsem ji rikat "La weona se curo como pico y despues perdio el boleto, me da rabia la weona...". Uz vim, nejdriv jsme sli do nejakyho baru na jedno pisco sour a pak na diskoteku. Tam vypili neco piscol a pak dlouho tancovali. Az prijeli pacos a rekli at vsichni, kterym neni osmnact, vypadnou nez zacnou kontrolovat obcanky. My zustali, me osmnact uz bylo a holky maji falesny obcanky. Nakonec ani na kontrolovani nedoslo, ale my stejne museli jit.... Elis nebylo uplne nejlip a navic nemohla najit listek od satny. Tahala z kabelky vsechny mozny papiry, kopii falesnyho finskyho pasu, bankovky a svetr, ale listek stejne nenasla.... Nakonec ale Conty jeji bilou kabelku s napisem "Barcelona" dali a my sli hledat taxik. Za tri tisice pesos do mesta to nebyla zadna slava, ale Elisa nevypadala schopna doji tech osm kilometru a my po pravde receno asi taky ne....
Kyle si na sebe hazi nepromokavou bundu. Ptam se ho, co ma v planu "Probably Villarrica Village, I don't know." Mavnu mu na pozdrav a Kyle vychazi z pokoje. Venku jeste porad prsi, do niceho se mi nechce. Volam Benovi, dalsimu Americanovi, ktery studuje v Santiagu, jestli se nahore lyzuje. Pry ne, kvuli pocasi zavreli lanovky. Rozhoduju se zustat v posteli do poledne. Pak jdu na rychlou snidani do kavarny a protoze se pocasi lepsi, hazim do batohu goracovou bundu a jdu na autobus do narodniho parku Huerquehue. Pro jistotu volam Elis, uz je sice vzhuru, ale nekam jit se ji nezda jako tak fajn napad....
V parku uz skoro neprsi, tak platim rangerovi vstupny a beru si od nej mapu. Na moc dlouhou turu to nevidim, jeste me boli netrenovana achilovka z vystupu na Villarricu. Prochazim se mezi preslickama velkejma jako stromy a rikam si, ze to stalo za to vstat z postele. Lesy na jihu Chile totiz maji casto pres dva tisice let a evoluce jako by tady probihala pomaleji, takze tady BBC natacela svoje Putovani s dinosaury... Prochazim kolem horskyho jezera a zacinam stoupat. Proti me jdou rodiny, ktery se vraci od vodopadu. Ja to nakonec zapichuji asi po dvou hodinach u tech prvnich, ale slachy boli a musim stihnout autobus v pet, je to posledni, ktery jede. Vsude kolem me preslicky a stromy, ktery jsem nikdy nevidel, a prede mnou vodopad. Pada na me vodni trist, jim banan... Nakonec to balim a jdu dolu, snad priste dorazim dal...
V Puconu potkavam Elis, chvili brouzdame ulicema, divame se na lidi tancujici cuecy pri oslavach chilsky samostatnosti (18. zari) a nakonec jdeme do peruansky restaurace dat si za posledni penize dohromady jeden talir cebiches - vyborny peruansky syrovy ryby s obrovskou kukurici. Nakonec ji jeste doprovazim do bytu Conty a jdu na autobus do Santiaga. Rikam si, ze jsem si tu kratkou cestu na jih docela dost uzil....
Pucon je fajn mestecko na jih od Temuca, coz je centrum mapuchskyho regionu Araucarie (Region IX). Pucon lezi asi dve hodiny na jih a zas tolik indiansky neni, protoze ho neustale oblehaji santiaguinos z tridy media-alta, takze byla docela slusna pravdepodobnost tam potkat nekoho ze skoly, coz se taky mimochodem stalo.
Vzal jsem v sobotu vecerni bus neco pred pulnoci a jeste v pul jedny nevedel, jestli vystoupit v Temucu nebo jet rovnou do Puconu. Nakonec jsem se rozhodnul nechat Temuco na jindy a potkat Elisu az v pondeli pod vulkanem Villarrica.
Rano byla vsude mlha a poprchavalo... takovy typicky pocasi pro jih Chile... nakonec ale bus vyjel z nekonecnyho lesa a pod modrou oblohou se objevil bilej vulkan Villarrica... Bylo by dobry sjet ho na lyzich, napadlo me.
V Puconu jsme na nadrazi zustali tri santiaguinos sami bez odvozu, tak jsme se spolu vydali do mesta. Jako ceskyho backpackera me pozvali na snidani (diky Gabrieli a Annie :-) ). Chvilku jsme kecali a ja se pak vydal hledat hostel. Nakonec jsem zustal v prvnim na jakej jsem narazil - za pet tisic pesos, no neber to...
Odpoledne jsem najezdil neco na kole, krajina celkem podobna rakousku a vecer zasel s Gabrielem na pivo. Cestou do hostelu jsme potkal dve cesky (Directalpiny neklamou :-) ) z Brna, ktery studujou ve Valdivii na Universidad Austral. Byly docela fajn, tak jsme se dohodli, ze se nejak potkame az pojedu jeste vic na jih.
Nakonec jeste kecal s americkejma studentama v hostelu, popil neco chichi a brazilskyho Brahmy, coz nebyla uplne nejlepsi priprava na vystup....
Zacal jsem se trochu trapit uz ve dvou tisicich, Mel jsem trochu krece, tak se snazil co nejvic pit, ale na puchyre, ktery mi udelaly pujceny boty, to moc nepomohlo. Rikal jsem si, jak to byl debilni napad tahat nahoru lyze. Nakonec jsem to ale vsechno nejak dotahnul az pod hrebinek a za dvacet minut stal u kouriciho krateru. Udelali jsme nejaky fotky, ale i jabko mela tam nahore sirnatou prichut. Nakonec jsem asi ve dve zacali sestupovat. Sjezd z 2700 do 1200 byl fakt paradni. Dole byl sice snih uz trochu nataty ale stejne to stalo za to....
Na hotelu jsem pak prospal skoro cely odpoledne a vecer znova pokracoval Brahmou, skoro jak cerny krusovice.
V utery mi rano volala Elis, ze konecne dorazila a jestli pujdu na lyze. Nakonec jsem se nejak vykopal z postele, posnidal v supermarketu zakoupenej yogurt a za chvili jsme uz stali s pujcenejma lyzema u silnice a snazili se stopnout nekoho, kdo by nas hodil na horu. Patnact minut cekani stalo za tech sedm tisic pesos, ktery jsme usetrili za transfer.
Snih na hore byl trochu mekkej (aktivni vulkan...), ale stejne fajn. Lyzovali jsme, potkavali znamy na sjezdovce, kecali, Elisa si koupila pres telefon letenku na Velikonocni ostrov a na zaver vypili na horni stanici jednoho Brahmu. Dolu nas vezl sympatickej par z Concepcionu.
Vecer jsme se pak potkali v jednom baru, prisla i Gabi, moje spoluzacka, ktera byla shodou okolnosti taky v Puconu s rodinou. Vypili jsme jedno piscosour a pak vzali colectivo na diskoteku...
- - -
tak jsem se zase po nejaky dobe dostal k tomu neco napsat... snad ten popis vejletu na jih je aspon trochu nahrada za vsechny ty prispevky, ktery jsem chtel napsat, ale nikdy nenapsal....
fotky: http://picasaweb.google.com/elmanodepraga/PucN
Kyle si na sebe hazi nepromokavou bundu. Ptam se ho, co ma v planu "Probably Villarrica Village, I don't know." Mavnu mu na pozdrav a Kyle vychazi z pokoje. Venku jeste porad prsi, do niceho se mi nechce. Volam Benovi, dalsimu Americanovi, ktery studuje v Santiagu, jestli se nahore lyzuje. Pry ne, kvuli pocasi zavreli lanovky. Rozhoduju se zustat v posteli do poledne. Pak jdu na rychlou snidani do kavarny a protoze se pocasi lepsi, hazim do batohu goracovou bundu a jdu na autobus do narodniho parku Huerquehue. Pro jistotu volam Elis, uz je sice vzhuru, ale nekam jit se ji nezda jako tak fajn napad....
V parku uz skoro neprsi, tak platim rangerovi vstupny a beru si od nej mapu. Na moc dlouhou turu to nevidim, jeste me boli netrenovana achilovka z vystupu na Villarricu. Prochazim se mezi preslickama velkejma jako stromy a rikam si, ze to stalo za to vstat z postele. Lesy na jihu Chile totiz maji casto pres dva tisice let a evoluce jako by tady probihala pomaleji, takze tady BBC natacela svoje Putovani s dinosaury... Prochazim kolem horskyho jezera a zacinam stoupat. Proti me jdou rodiny, ktery se vraci od vodopadu. Ja to nakonec zapichuji asi po dvou hodinach u tech prvnich, ale slachy boli a musim stihnout autobus v pet, je to posledni, ktery jede. Vsude kolem me preslicky a stromy, ktery jsem nikdy nevidel, a prede mnou vodopad. Pada na me vodni trist, jim banan... Nakonec to balim a jdu dolu, snad priste dorazim dal...
V Puconu potkavam Elis, chvili brouzdame ulicema, divame se na lidi tancujici cuecy pri oslavach chilsky samostatnosti (18. zari) a nakonec jdeme do peruansky restaurace dat si za posledni penize dohromady jeden talir cebiches - vyborny peruansky syrovy ryby s obrovskou kukurici. Nakonec ji jeste doprovazim do bytu Conty a jdu na autobus do Santiaga. Rikam si, ze jsem si tu kratkou cestu na jih docela dost uzil....
Pucon je fajn mestecko na jih od Temuca, coz je centrum mapuchskyho regionu Araucarie (Region IX). Pucon lezi asi dve hodiny na jih a zas tolik indiansky neni, protoze ho neustale oblehaji santiaguinos z tridy media-alta, takze byla docela slusna pravdepodobnost tam potkat nekoho ze skoly, coz se taky mimochodem stalo.
Vzal jsem v sobotu vecerni bus neco pred pulnoci a jeste v pul jedny nevedel, jestli vystoupit v Temucu nebo jet rovnou do Puconu. Nakonec jsem se rozhodnul nechat Temuco na jindy a potkat Elisu az v pondeli pod vulkanem Villarrica.
Rano byla vsude mlha a poprchavalo... takovy typicky pocasi pro jih Chile... nakonec ale bus vyjel z nekonecnyho lesa a pod modrou oblohou se objevil bilej vulkan Villarrica... Bylo by dobry sjet ho na lyzich, napadlo me.
V Puconu jsme na nadrazi zustali tri santiaguinos sami bez odvozu, tak jsme se spolu vydali do mesta. Jako ceskyho backpackera me pozvali na snidani (diky Gabrieli a Annie :-) ). Chvilku jsme kecali a ja se pak vydal hledat hostel. Nakonec jsem zustal v prvnim na jakej jsem narazil - za pet tisic pesos, no neber to...
Odpoledne jsem najezdil neco na kole, krajina celkem podobna rakousku a vecer zasel s Gabrielem na pivo. Cestou do hostelu jsme potkal dve cesky (Directalpiny neklamou :-) ) z Brna, ktery studujou ve Valdivii na Universidad Austral. Byly docela fajn, tak jsme se dohodli, ze se nejak potkame az pojedu jeste vic na jih.
Nakonec jeste kecal s americkejma studentama v hostelu, popil neco chichi a brazilskyho Brahmy, coz nebyla uplne nejlepsi priprava na vystup....
Zacal jsem se trochu trapit uz ve dvou tisicich, Mel jsem trochu krece, tak se snazil co nejvic pit, ale na puchyre, ktery mi udelaly pujceny boty, to moc nepomohlo. Rikal jsem si, jak to byl debilni napad tahat nahoru lyze. Nakonec jsem to ale vsechno nejak dotahnul az pod hrebinek a za dvacet minut stal u kouriciho krateru. Udelali jsme nejaky fotky, ale i jabko mela tam nahore sirnatou prichut. Nakonec jsem asi ve dve zacali sestupovat. Sjezd z 2700 do 1200 byl fakt paradni. Dole byl sice snih uz trochu nataty ale stejne to stalo za to....
Na hotelu jsem pak prospal skoro cely odpoledne a vecer znova pokracoval Brahmou, skoro jak cerny krusovice.
V utery mi rano volala Elis, ze konecne dorazila a jestli pujdu na lyze. Nakonec jsem se nejak vykopal z postele, posnidal v supermarketu zakoupenej yogurt a za chvili jsme uz stali s pujcenejma lyzema u silnice a snazili se stopnout nekoho, kdo by nas hodil na horu. Patnact minut cekani stalo za tech sedm tisic pesos, ktery jsme usetrili za transfer.
Snih na hore byl trochu mekkej (aktivni vulkan...), ale stejne fajn. Lyzovali jsme, potkavali znamy na sjezdovce, kecali, Elisa si koupila pres telefon letenku na Velikonocni ostrov a na zaver vypili na horni stanici jednoho Brahmu. Dolu nas vezl sympatickej par z Concepcionu.
Vecer jsme se pak potkali v jednom baru, prisla i Gabi, moje spoluzacka, ktera byla shodou okolnosti taky v Puconu s rodinou. Vypili jsme jedno piscosour a pak vzali colectivo na diskoteku...
- - -
tak jsem se zase po nejaky dobe dostal k tomu neco napsat... snad ten popis vejletu na jih je aspon trochu nahrada za vsechny ty prispevky, ktery jsem chtel napsat, ale nikdy nenapsal....
fotky: http://picasaweb.google.com/elmanodepraga/PucN
8 de septiembre de 2008
1 de septiembre de 2008
A dream dies
Four musketeers ended.... They will never be together again. Necht navzdy odpocivaji s hlavou na svych lavicich u okna 7.A roku 2007/8, Gymnazium Ustavni.... Vzpominam na ty krasny roky spolu.... tears in my eyes...
Suscribirse a:
Entradas (Atom)
