Prsi, prsi

Uz nam skoro tyden prsi. Zezacatku se aspon trochu oteplilo, ale ted uz je zase zima... A jeste navic neustale prsi. Jediny dny, kdy neprselo, byl patek a sobota. Prsi tolik, ze na jihu jsou povodne. Teda tam jsou, i kdyz naprsi sedm centimetru (efekt udoli), a to ted naprselo o dost vic - tolik, ze reky jsou na 900%. Jinak vic snad na ct24.cz, nesleduju to, ale mama mi psala, ze tam neco je....

Co je horsi, dochazi nám v lednicce led... A co je ješte horsi, nejde udelat novy, protoze voda z vodovodu je kvuli desti dost cholorovana. Zatim ji nevypli, coz se stalo na druhy strane Celary de Tango (chudinsky ctvrte), kdyz bylo minuly tyden malo elektriky. Ale aspon jsme v patek nemeli skolu a mohl jsem se poradne vyspat pred dalsi carrete. Jinak mela v patek Jo confirmacion (birmovani, nebo cosi), takze az budou fotky, tak sem neco dam....

21 Mayo

Ve stredu jsme meli statni svatek - vyroci namorni bitvy u Iquique (tusim, ze 1879). Takova nejznamejsi bitva chilsky historie. Byla soucasti valky o Pacific contra Peru a Bolivie, ve ktery Chile slavne zvitezilo (lec v namorni bitve o Iquique slavne prohralo) a Bolivie definitivne prisla o more. Dodneska ma lodstvo (H. Chavez venoval Bolivii jednu ze svych lodi), ale cela marina pravdepodobne kotvi na jezere Titicaca.
Jinak co se tyce samotne bitvy, tak chilsky narodni hrdina Arturo Prat, coby kapitan krizniku Esmeralda, "obetoval svuj zivot" pri souboji s peruanskym kriznikem Huascar....

jinak jak se slavilo primo v Iquique tady:

http://toni-en-iquique.blogspot.com/2008/05/desfilar.html

Cuatro brujas

cuatro brujas
en un dormitorio
cuatro brujitas
en un dormitorio

siguen leyendo
siquen estudiando

?Quien sabe cual es la virgen?

Rayuela

¿Encontraría a la Maga? Tantas veces me había bastado asomarme, viniendo por la rue de Seine, al arco que da al Quai de Conti, y apenas la luz de ceniza y olivo que flota sobre el río me dejaba distinguir las formas, ya su silueta delgada se inscribía en el Pont des Arts, a veces andando de un lado a otro, a veces detenida en el pretil de hierro, inclinada sobre el agua. Y era tan natural cruzar la calle, subir los peldaños del puente, entrar en su delgada cintura y acercarme a la Maga que sonreía sin sorpresa, convencida como yo de que un encuentro casual era lo menos casual en nuestras vidas, y que la gente que se da citas precisas es la misma que necesita papel rayado para escribirse o que aprieta desde abajo el tubo de dentífrico...


konecne jsem si koupil Rayuelu ve spanelstine...

Embajada

Minulou sobotu zatim moje spalnestina dostala nejlepsi kompliment. Jeli jsme s Betty a Jo na ceske velvyslanectvi do Las Condes na takovej mensi koktejl s circulo checo-chileno - emigranti a lidi, kteri se zajimaji o ceskou kulturu tady v Santiagu de Nueva Extramadura :-) Cestou jsme vyzvedli "tia Vera", ktera ma dum kousek u nas a u domu plantaz s dvacetihektary mankaki, pry kolem 70000 kilo rocne. Tete Vere je neco pres sedmdesat a nejak tak pripomina stary kolonialni casy. Ma dum s krasnym patiem, velkou zahradou, bazenem (uprostred bazenu je ostrov), o ktery se ji stara mlada usmevava morena. Na koktejl si oblikla zeleny saty s kozesinovym limcem, boty z krokodyli kuze a kabelku tak za tisic dolaru. Kdyz mluvi, tak senzacne micha spanelstinu s cestinou a skoro porad se usmiva...

Asi jsem trochu ztratil nit, co? Takze zpatky na velvyslanectvi.... Po trech mesicich jsem potkal Cechy a zjistil, ze skoro nemuzu mluvit cesky. Predstavili mi Michala, coz je fajn gallo, kterej studuje historii tady v San na Universidad Metropolitana. Zacal na me silnym mluvit vychodoceskym prizvukem a ja mu odpovidal spanelsky. Porad jsem si nemohl zvyknout, abych premejslel cesky. Asi hodinu potom mi pak rekl, ze kdyz jsme spolu zacali mluvit, tak si myslel, ze jsem nejakej Chilan, kterej kdysi davno studoval v Praze.

Jinak jsme stravili docela pekny odpoledne, spousta novejch lidi, interiery mi silne pripominaly dum babicky, jedli jsme guacamoli a dorty s membrillos, ktery privezla tia Vera, pili pisco sour a poslouchali cesko-chilskou pisnicku. Nicmene jeji repertoar byl pro me dost neznamej, jak ten chilskej, tak ceskej. Taky doslo na politiku, i dvacet let po revoluci oblibeny tema emigrantu. Resilo se, jestli se mely tady po odstoupeni Pinocheta promovat lustraciones, pak taky jak se vsem stejska po Praze (vzpominky na mezivalecny Vinohrady a socialisticky Lounovice - jedna pani, ktera tady zije s manzelem, kterej pracuje na severu v obervatorios, pochazi z Ondrejova). Nakonec jsem si vymenil cisla s nekolika lidma, dostal pozvanku na inauguraci festivalu cine europeo, popovidal si s panem velvyslancem (me se nezda moc sympatickej, nicmene vsem ostatnim tady jo), poslouchal jsem svoji legracni cestinu a cestinu ostatnich zdeformovanou spanelstinou a dlouhou dobou v uzavreny spolecnosti. Pak jsem slibil, ze prijdu ve stredu na kurz ceskejch tancu a konecne jsme se se vsema rozloucili a jeli s Jo na mall do Las Condes na bowling a pak na oslavu Matiasovych narozenin....

Vamo a Vina

Manana!!!