Die Ferien sind vorbei und jetzt bin ich wieder in der Schule. Der Semestr endet in vier Tagen und alles ist ein bisschen hektisch. Der erste Tag habe ich sogar drei Testen geschrieben! Ich studierte nichts in der Ferien, aber sie nich so schwierig waren. Jetzt habe ich meine Deutsch üben, weil ich viele Zeit das nicht spricht habe. Zuglücklicherweise habe ich in Chile viele Freunden aus Deutschland, Österreich und der Schweiz und so kann ich jetzt mehr Deutsch sprechen und endlich die Wörte vulgäre lernen (vielen Grüssen für Frau Nováková).
Grüssen aus Chile für allen!!!!!!!!!!!
27 de junio de 2008
My brother from another mother
19 de junio, oficinas salitrenas de Humberstone
see you my brother from another mother
26 de junio de 2008
Cesta na sever 1, 2
Tour al Norte........... Čím začít......... Každopádně to byla zatím jedna z nejlepších akcí, který jsem v Chile zažil, díky za to všichni AFSersssssssssssssss....
Sešli jsme se v pátek 13. junia někdy po obědě všichni v kavárně na autobusovým nádraží. Celý dopoledne jsem přadtím bjoval s větrnými mlýny na ministerstvu školství, takže jsem byl opravdu rád, že konečně jsem zase s ostatníma studentama. Jelo nás třicte ze třinácti zemí a ještě k tomunás doprovázeli tři chilani-dobrovolnice z AFS, aby na nás dávali pozor, abychom se třeba opilí nevydali na procházku po Atacamě a tak podobně.
Kolem pátý jsme z kavárny vyrazili dvěma dodávkami do jedné misie, kde na nás čekal zbytek studentů ze Santiaga. Zase jsem rád viděl Malteho (GER), Lachlana (NZ), John (USA), Natali (USA), Naighou (NZ), Sikrit (AUT), Anastaciu (GER), Hortense (FR), Eni (HUG), Taniu (IT), Ann (USA), i kdyz ty vlastne vidam celkem casto a taky hlavne spoustu novejch lidi.
K veceru pro ns konecne prijel autobu, my se odlepili od rozehratych kamen a konecne nasedli do autobusu smerem na sever, za teplem...
Cesta nocni dalnici neni kupodivu az tak zajimava, tak si odpustim popis... Snad jenom, ze jsme se divali na 300 a fakt e mi to nelibilo. Porad jsem si rikal, co je na tom filmu tak spatnyho a obehranyho a pak jsem si uvedomil, ze ma poetiku skoro jako z pornofilmu...
Rano jsme se probudili do mlhy uprostred poustniho mesta Copiapo, ktery stoji doslova uprostred niceho. Mlha vsude kolem je jedina vlhkost, ktera tady pada, pokud zrovna jednou za pet let behem invierno boliviano (prosinec, leden) nespadne trochu deste z Atlantiku, coz potom vytvari efekt rozkvetle pouste.
Na snidani jsme dorazili do hotelu Puerta Inca v Caldere. V pokoji jsem byl skoro cely tyden s Lachlanem, Maltem, Jonhem, Brianem (USA) a Steinerem (NOR). Jako jedinejch sest kluku jsme skoro vzdycky dostali setipokojak s jednou sprchou.
Vyrazili jsme do mesta a byla sranda. Pred kostelem jsme se asi pul hodiny fotili (dvacet fotaku na dvacet lidi, a to skoro vsichni maji facebook...). Chvili jsem pokecal s nove objevenou Bosorkou - Guro (NOR), objevili jsme prvni trhy (ale s tema peruanskejma na severu se to samozrejme nedalo srovnat), prosli se po vetrne plazi... No vubec zatoka Caldery je takova divna. Je to dost maly mestecko, takze z jedny strany je plaz a zdruhy pristav, na kterym se naklada neuveritelny mnozstvi medi (vozi ho sem vlakem uz od roku 1850 - prvni vlak v Chile). Vypada to az hrozive, zvlast, kdyz za tim obrovskym pristavem jsou v podstate jenom holy pisecny plane.
Odpoledne jsme jeli na Bahiu Inglesiu (Anglicka zatoka), kam jezdil odpocivat uz i Sir Francis Drake. Bylo mimo sezonu, takze temer nikdo (v lete pry narvano jednak bohatejma lidma z Copiapo a taky urednikama z blizkych medenych dolu, kteri vymeni bilou kosili za kytickovany bermudy a jsou surfovat).
Na plazi jsme se chvili prochazeli, pak se prevlikli do plavek a sli skakat do vody. Jste, ze jsme s sebou meli Briana, kterej vzdycky skocil prvni. Sice mo nechape metrickej system a porad mluvi o feetech, ale i tak jsme si rozumeli a nidko neprisel o nohy.
Na plazi jsme pak chvili kleplai kosu a nakonec skocili do jediny otevreny restaurace na empanady se sejrem a camaronama... mnam, dal bych si znova...
Vecer jsme pak jeste trochu prosli Calderu, stavili se v muzeu sutru (zabavnejsi muzeum jsem fakt jeste nevidel), nakoupili zasoby na cestu pousti a chvili polezeli a pokecali na plazi s Ann, Lachlanem a Natalie. V hotelu jsme se jeste sjeli (sjeli, nikoli sjeli nebo ojeli, nybrz sjeli) po klouzacce...
Sešli jsme se v pátek 13. junia někdy po obědě všichni v kavárně na autobusovým nádraží. Celý dopoledne jsem přadtím bjoval s větrnými mlýny na ministerstvu školství, takže jsem byl opravdu rád, že konečně jsem zase s ostatníma studentama. Jelo nás třicte ze třinácti zemí a ještě k tomunás doprovázeli tři chilani-dobrovolnice z AFS, aby na nás dávali pozor, abychom se třeba opilí nevydali na procházku po Atacamě a tak podobně.
Kolem pátý jsme z kavárny vyrazili dvěma dodávkami do jedné misie, kde na nás čekal zbytek studentů ze Santiaga. Zase jsem rád viděl Malteho (GER), Lachlana (NZ), John (USA), Natali (USA), Naighou (NZ), Sikrit (AUT), Anastaciu (GER), Hortense (FR), Eni (HUG), Taniu (IT), Ann (USA), i kdyz ty vlastne vidam celkem casto a taky hlavne spoustu novejch lidi.
K veceru pro ns konecne prijel autobu, my se odlepili od rozehratych kamen a konecne nasedli do autobusu smerem na sever, za teplem...
Cesta nocni dalnici neni kupodivu az tak zajimava, tak si odpustim popis... Snad jenom, ze jsme se divali na 300 a fakt e mi to nelibilo. Porad jsem si rikal, co je na tom filmu tak spatnyho a obehranyho a pak jsem si uvedomil, ze ma poetiku skoro jako z pornofilmu...
Rano jsme se probudili do mlhy uprostred poustniho mesta Copiapo, ktery stoji doslova uprostred niceho. Mlha vsude kolem je jedina vlhkost, ktera tady pada, pokud zrovna jednou za pet let behem invierno boliviano (prosinec, leden) nespadne trochu deste z Atlantiku, coz potom vytvari efekt rozkvetle pouste.
Na snidani jsme dorazili do hotelu Puerta Inca v Caldere. V pokoji jsem byl skoro cely tyden s Lachlanem, Maltem, Jonhem, Brianem (USA) a Steinerem (NOR). Jako jedinejch sest kluku jsme skoro vzdycky dostali setipokojak s jednou sprchou.
Vyrazili jsme do mesta a byla sranda. Pred kostelem jsme se asi pul hodiny fotili (dvacet fotaku na dvacet lidi, a to skoro vsichni maji facebook...). Chvili jsem pokecal s nove objevenou Bosorkou - Guro (NOR), objevili jsme prvni trhy (ale s tema peruanskejma na severu se to samozrejme nedalo srovnat), prosli se po vetrne plazi... No vubec zatoka Caldery je takova divna. Je to dost maly mestecko, takze z jedny strany je plaz a zdruhy pristav, na kterym se naklada neuveritelny mnozstvi medi (vozi ho sem vlakem uz od roku 1850 - prvni vlak v Chile). Vypada to az hrozive, zvlast, kdyz za tim obrovskym pristavem jsou v podstate jenom holy pisecny plane.
Odpoledne jsme jeli na Bahiu Inglesiu (Anglicka zatoka), kam jezdil odpocivat uz i Sir Francis Drake. Bylo mimo sezonu, takze temer nikdo (v lete pry narvano jednak bohatejma lidma z Copiapo a taky urednikama z blizkych medenych dolu, kteri vymeni bilou kosili za kytickovany bermudy a jsou surfovat).
Na plazi jsme se chvili prochazeli, pak se prevlikli do plavek a sli skakat do vody. Jste, ze jsme s sebou meli Briana, kterej vzdycky skocil prvni. Sice mo nechape metrickej system a porad mluvi o feetech, ale i tak jsme si rozumeli a nidko neprisel o nohy.
Na plazi jsme pak chvili kleplai kosu a nakonec skocili do jediny otevreny restaurace na empanady se sejrem a camaronama... mnam, dal bych si znova...
Vecer jsme pak jeste trochu prosli Calderu, stavili se v muzeu sutru (zabavnejsi muzeum jsem fakt jeste nevidel), nakoupili zasoby na cestu pousti a chvili polezeli a pokecali na plazi s Ann, Lachlanem a Natalie. V hotelu jsme se jeste sjeli (sjeli, nikoli sjeli nebo ojeli, nybrz sjeli) po klouzacce...
25 de junio de 2008
Gringos en Humberstone
19 de junio 2008, Humberstone, starring: Lachlan me and Brian (from the left to the right)
24 de junio de 2008
Zpátky doma
Ahoj, tak jsem se včera vrátil z Tour al Norte, fotky a popis snad později........... estoy flojiiiiiiiiiiiiiiisimo...............
8 de junio de 2008
Reminiscencias de Trotski
Comrade, una vez en un barco
una vez te vi
en un barco de acero
solito en el mar gris
huye lejos
no queria ver te ni una vez mas
una vez te vi
en un barco de acero
solito en el mar gris
huye lejos
no queria ver te ni una vez mas
5 de junio de 2008
Carrrrrrrrrrrrrrrrrrete
Prý sem dávám málo fotek, tak aspoň jedna...
jakýsi pátek nebo sobota po půlnoci, la casa de Mafia
Importaciones chilenas
Co je nového.... Na matice bereme exponenciální funkce, zase prší (po tejdnu, kdy jsem v poledne chodil v tričku), přečetl jsem docela fajn knížku - La Tregua od jakéhosi Uruguajce, inspektorka mi zakázala chodit do školy v hnědý šále, sháním Stalkera od Tarkovskýho (jestli to někdo máte na CD, tak to pls uploadněte) a příští pátek jedu na tejden na sever, v neděli skončil na Universidad Católica festival evropskýho filmu....
A ještě vlastně jedna věc - benzín stojí přes 640 pesos (když jsem v únoru přijel, tak necelých 500). Do pondělka slíbilia Michelle Bachelet, že s tím něco udělá. Nakonec dala 1 mld. dolarů na vytvoření fondu, kterej bude udržovat ceny níž. V zemi, kde ekonomika závisí na exportu, je dolarů viditelně přebytek a čím více jich ubude, tím pro vývozce lépe...
Nicméně majitelé autodopravy dneska vstoupili do stávky. Když se to stalo v roce 1973 za Allendeho vlády, tak to skončilo bombardováním La Monedy, vojenským pučem a vytvořením junta militar. Tak uvidíme, kam až to dojde, zatím stojí celá veřejná doprava jenom v Concepcionu, Temuce a Valdivii. Taky je ve stávce humanitní fakulta Universidad de Chile, několik středních škol v Santiagu je zabranejch studentama a na Universidad Metropolitana (nejrevolučnější a nejmarxističtější v Chile) vyrůstaly barikády už od minulýho týdne.
Jinak ale nejdůležitější věc je, že Everton porazil Colo colo a vyhrál místní ligu :-(
A ještě vlastně jedna věc - benzín stojí přes 640 pesos (když jsem v únoru přijel, tak necelých 500). Do pondělka slíbilia Michelle Bachelet, že s tím něco udělá. Nakonec dala 1 mld. dolarů na vytvoření fondu, kterej bude udržovat ceny níž. V zemi, kde ekonomika závisí na exportu, je dolarů viditelně přebytek a čím více jich ubude, tím pro vývozce lépe...
Nicméně majitelé autodopravy dneska vstoupili do stávky. Když se to stalo v roce 1973 za Allendeho vlády, tak to skončilo bombardováním La Monedy, vojenským pučem a vytvořením junta militar. Tak uvidíme, kam až to dojde, zatím stojí celá veřejná doprava jenom v Concepcionu, Temuce a Valdivii. Taky je ve stávce humanitní fakulta Universidad de Chile, několik středních škol v Santiagu je zabranejch studentama a na Universidad Metropolitana (nejrevolučnější a nejmarxističtější v Chile) vyrůstaly barikády už od minulýho týdne.
Jinak ale nejdůležitější věc je, že Everton porazil Colo colo a vyhrál místní ligu :-(
Suscribirse a:
Entradas (Atom)
