Viňa del Mar II

Viňa








Večerní zácpa ve Vině del Mar



Blogger bohužel nějak nespolupracuje s úpravama, takže zbytek fotek je tady...

Omluvte prosím sníženou kvalitu fotek, fotil jsem tovšechno z auta...

Viňa del Mar

Přístav ve Valparaisu

Vamos a la playa

Chvíli jsem teď nemohl blogovat, protože jsme na chvíli vyměnili suché santiagské předměstí za příjemné podnebí jižního Pacifiku. Teda podnebí je teď sice dost příjemný (asi jako Chorvatsko na konci léta), ale voda má kvůli studeným proudům celý rok okolo patnácti stupňů, takže to chce buď neopren anebo zatnout zuby (hádejte, co jsem si vybral).
Vůbec se mi to zdá jako pěkná tradice mít dům na pobřeží. Něco jako naše chata, ale k moři to je pět minut. Plážová kultura tu má všechny své globální znaky – thongs, zde přezdívané Hawaians (i když teda nechápu proč, když jsou z Austrálie, jak jistě potvrdí každý, kdo byl v Austrálii ), surfing, plavání ve vlnách a šortky s kytkama). Ale samozřejmě má povalování se na pláži i zde svá specifika. Jsou to paletas a paletas. To první je plážový tenis s tenisákem (jeden z chilských národních sportů) a to druhé jsou malé zákusky s karamelem, bílkovým sněhem a cukrovou polevou, které jsou jednoduše tan ricas.
Jinak vstáváme tak v jednu, snídáme v půl třetí a vůbec vedeme takový prázdninový životní styl. Asi mi ta pláž bude trochu chybět, až mi začne škola třetího března, ale zdaleka to není taková depka, jako bývá v září…

Chilský číslo

Už jsem si konečně aktivoval číslo u chilskýho Movistaru. Myslím, že ani pro data colletctory to není zajímavje údaj, takže tady je, kdybyste mi náhodou chtěli poslat zprávu anebo zavolat....

+56988476333

(obráceně to asi nepůjde, protože nemám aktivovanej roaming...)

La cena

Od doby, co jsem přijel se ještě nestalo, že bychom večeřeli v pěti, vždycky je v domě ještě někdo. A to je Josefa ještě pořád v Brazílii, babička na pláži a Juanita (pomáhá v domácnosti) na dovolený... Zatím vařil hlavně Coque (hlava rodiny), ale normálně prý vaří Juanita. Co se týče chislký kuchyně, tak mi zatím dost chutná. Jí se hodně zelenina (jeden z chodů je vždycky salát s olivovým olejem), kukuřice, brambory a různý ovoce. Na rozdíl od zbytku Jižní Ameriky Chilani moc nejí fazole a chili papričky. Asi nejtypičtější jídlo jsou pro Chile empanadas - něco jako pirohy plněné masem a zelím, anebo sýrem. Jinak se tu prodává celá řada jídel na ulici (třeba completo - párek v rohlíku úplně se vším...), ale na ty prý musím jako gringo aspoň zatím zapomenout. Dokonce i led bych prý měl pít jenom z minerální vody. Snad se časem zaklimatizuju.
Dneska přišlo na večeři pár lidí, protože jsme měli BBQ. Ale až do poslední chvíle Betty nevěděla, kolik nás bude. Prostě koupila čtyři kuřata, který potom Coque upekl na grilu. Jorge mezitím míchal pro všechny capirihni a nakonec nás bylo skoro patnáct. Asi jsem ještě neviděl ukecanější lidi, než Chilany. Mulví snad dokonce ještě rychlejc než Španělé...

Manteciello

Zítra (magnana) odjíždíme na pláž, takže se asi nějaký čas neozvu. Měli bychom se vrátit kolem 28., každopádně před začátkem školy (3.3.)... Ale myslet na to, co bude za týden, není zrovna moc chilský.

Uniforma

Když jsem odcházel v úterý dopoledne ze směnárna s třistatisícema v kapse (chilský pesa vyměněný za moje dolares americanes), tak jsem si říkal, jak jsem najednou bohatej. Bohužel jsem potom nechal většinu v obchodě za uniformu do školy...
Ale hádejte, kde jsem si koupil boty na tělocvik!

Policia de investigaciones

V pondělí jsem navštívil chilskou verzi FBI... Ne, že bych snad byl až tak důležitej, že by mě vyšetřovali, ale potřeboval jsem si u nich legalizovat víze. Byla tam ještě věrtí fronta než na našich úřadech....

Většinou to jsou Peruánci, kteří jsou v Chile něco jako u nás Slováci nebo Ukrajinci, tedy levná (a to je v případě Chile co říct) pracovní síla.

Co mě docela dost překvapilo byla televize sloužící k ukrácení času při čekání (v našem případě skoro dvě hodiny) - celou dobu se tam promenovaly holky v bikinách a minikalhotkách... A to všude říkám, jak je ČR liberální země...

Spongee Bob

Pro Péťu

(sacado en Mall Plaza Oeste, Santiago de Chile, 19.2. 2008, 16:37 GMT+3)

Eclipse de la luna

Dneska máme v Chile zatmění měsíce (eclipse de la luna). Příští bude prý až v roce 2008. Chtěl jsem ho pro vás vyfotit, ale bohužel to zrovna moc nevyšlo... tak to aspoň zkusím sdílet takhle verbálně.

Moderování switched off

Péťa mi psala abych vypnul moderování komentářů, že je to pak pohodlnější psát, takže jsem to vypnul. Zatím se mějte a užívejte si

Fotky ze Santiaga

Dneska jsem byli s Betty v Santiagu pro ověření víza a trošku se rohlídnout kolem. Taky jsem si koupil chilskou sim kartu, ale ještě jsem jí nestačil aktivovat...





Pohled na Santiago ze střechy Ministerio de Educacion (pracuje tam Betty)








Před prezidentským palácem La Moneda





S Betty před vchodem do muzea současného umění





Burza (la bolsa)




Plaza de armas, nejstarší santiagský náměstí





Na závěr jeden z nejhezčích místních parků, jsou v něm krásný fontánky








P.S.: pište do komentů, jestli se vám líbí to video, můžu přidat ještě další "z ulice"

"Tengo ochenta anos"

Tak mám a sebou první jazykový trapasy... Zatím nebyly nic moc, ale tenhle se povedl (alespoň co se týče odezvy). Dneska jsme se dívali s kamarádama Paula a AFS studentkou Ann z Alasky na nějakej film. Rivera, jeden z Paulových kamardů se mě ptal, kolik mi je. Chtěl se předvést, že umím mluvit stejně rychle jako oni a řekl jsem "Tengo ochenta anos".... jak to, že se nesmějete? No tak jo, ochenta je osmdesát a osmnáct se řekne dieciocho... vím, že to není až tak vtipný, ale něčím začít musím...

Unos fotos de AFS orientacion

Con las chicas de Austria, Italia y Estados Unidos

Primero encuentro con mi familia nueva

Rodinka

Už sem skoro šest hodin u svojí rodinky, tak je čas začít balancovat.... Betty byla od začátku hrozně milá a vůbec je strašně upovídaná. Pořád mi něco říká, jak se jmenuje tamhle ten strom, nebo tamhleta kytka. Ne uplne vzdycky to stiham, ale topol je alamo. Coque (táta) vypadá taky docela v pohodě a Becherovka ho docela nadchal, hehe. S dětí sem vděl zatím jenom Paula. Hral sem s nim a jednim jeho kamaradem Age of Empire po siti (o jak dlouho sem nic nehral na pocitaci....) a samozrejme me dali hrzonym zpusobem.
Sem dost rad, ze zatim maji vsichni dost trpelivost s moji spanelstinou... Popravde receno, je dost hrozna a treba mi trvalo tri minuty, nez sem pochopil, ze se me Paulo pta, jestli si nedam neco ke svacine. Doufam, ze se to za ten rok zlepsi.
Hodne pozdravu do Evropy!

Road sign

Jsou tady krásný cedule u silnic... skoro jako v Austrálii...

Orientace

Popříjezdová orientace bylo v podstatě jenom nudný školení v jakýmsi kempu, který měl asi dvacet kilometrů čtverečních a dvě stě hostů. Všichni se bavili hlavně s lidma ze svejch zemí (asi se oprávněně báli, že si celej další rok takhle moc nepokecaj). Asi měli pravdu, ale já sem se přifařil k Němkám, takže měly smůlu, protože sem řekl, že nebudeme mluvit německy, ale anglicky. Jinak se mnou do školy bude chodit o rok níž eště jedna holka z Alasky (říkala něco, že když odjížděla, tak tam bylo -20°C). V Calera de Tango, kde budu bydlet má rodinu eště jedna kočka ze Sardínie a nějakej John ze států. Hodně holek z Německa bude na severu u Atacamy a v Arice, tak sme se dohodli, že se nějak navštívíme. Aspoň bych tam mohl bydlet zadarmo (a třeba od toho chlákpa z LAN dostat letenku zdarma, to by bylo dost profi...).

Arribado

Na letiště v Santiagu sem dorazil překvapivě v pohodě a dost rozespalý, protože mi Iberia nakonec jako odškodný za to čekání v Madridu dala gratis business class... Jako předkrm sem poprvé jedl fois gras (ale že by to bylo až tak jiný než májak...) a k tomu La Rioja, která byla o něco lepší. Nejlepší ale byly sedačky, který se daly téměř úplně sklopit, takže sem nakonec spal skoro stejně dobře jako v hotelu. Vedle mě seděl fakt zajímavej chlápek - pracuje pro LAN Chile a má na starosti vymejšlění novejch věcí pro business a first class. Hlavní náplní jeho času je teda lítat po světě a sledovat, co v b. a f. class nabízej jiný aerolinky. Si říkám, že bych takovou práci taky bral. Dal mi vizitku, tak mu možná napíšu, jestli nepotřebuje asistenta...
Docela mě překvapilo, že sem se shledal i se svým kufrem, který podle všeho taky nocoval v Madridu. Dokonce na mě čekali i lidi z AFS, takže sme po dvouhodinovým čekání na holku z Islandu, která pr změnu byla o den víc v New Yorku vyrazili opožděně na popříjezdovou orientaci.

Gate nr. 63

Už sedím na gatu, boarding card mám ze včerejška, takže se snad za půl hoďky naboarduju. Teprve teď sem si všimnul, že sem tady na letišti běhal dvanáctistovku s batohem na zádech a notebookem přes rameno. Prostě Španělsko, mezi terminálami tady vede metro… Mějte se hezky a doufám, že další příspěvek už bude z Chile.

(Madrid Bajaras, 15.2. 2008 22:50 CET)

Fotky z Madridu

Tak tady sou ty fotky:

Nákupní třída Gran via

Palacio Real

Plaza Mayor

Nejsou ty cihlový paneláky kouzelný?

Moje maličkost před královským palácem

Lost in Madrid

Madrid

Ráno sem se musel probudit už v devět, abych zavolal do kanceláře AFS, že mám neplánovanej stopover v Madridu. Volal sem už v noci, ale na dvacetičtyřohdinový emergency lince byl záznamník, tak sem to nechal plavat. Moc se mi do ničeho nechtělo a měl sem nutkání zůstat celej den na pokoji a nic nedělat. Trochu semsi vzpomněl na Ztraceno v překladu… Nakonec sem se ale dokopal na snídani a po míchaných vajíčkách a silným presu sem se přece jenom cejtil líp. Na chodbě sem potkal Pepu, která jela na letiště zkusit si přebookovat let s LANChile, ale sama moc nevěřila, že se jí to povede.
Kolem jedenáctý sem se vypravil metrem do Madridu. Od rána mi chodily esersky od rodiny jedna za druhou, ale po dvou mě přestalo bavit odpovídat, tak sem si radši vypnul mobil. Neměl sem moc náladu a hrozně mě štval, že trčím v Madridu. Chvíli sem chodil po městě a díval se v El corte inglés, co bych si koupil za peníze Iberie. Do Prada se mi nechtělo, takže sem se podíval jenom k Palacio Rela (takový madridský Hradčany, jenomže ne nad Vlatavou), do zahrad kolem a do katedrály Nuestry Senory de la Almudena. Vevnitř mi přišla eště větší než ta Canterbury, ale zato je o dost mladší.
Nechtělo se mi vracet na voběd, protože to bylo daleko a protože Iberia byla celkem velkorysá, tkaže sem si dal kafe ve Starbucks. Docela mi to pomohlo, mobil sem nechal vypnutej a začal si vychutnávat, že sem aspoň v Madridu a že zejtra už snad budu v Santiagu. Řekl sem si, že konečně přestanu srabácky mluvit anglicky a budu mluvit jenom španělsky. Nálada se pomalu vracela, eště jednou sem prošel oba dva El corte inglés a nakonec si koupil docela hezký swatchky. Po pátý sem se eště vypravil směrem k Pradu. Budovy i ulice sou v Madridu o dost větší než sem zatím v jakým městě viděl. Ale na druhou stranu je v ulicích dost stromů, takže to ani nepůsobí až tak strašně. Určitě sem uploadnu nějaký fotky.
Po pátý sem se začal vracet do hotelu. Večer byl celkem teplej (jako celej den – tak patnáct) a vůbec, cihlový sídliště mají taky něco do sebe. Jenom sem měl trochu problémy najít zase svůj hotel ale i to nakonec dopadlo dobře. Tak snad už za nějakých šest hodin budu opravdu sedět v letadle do Santiaga…

Overbooked

Tak sem si myslel, že touhle dobou vám už budu psát ze Santiaga, ale všechno se seběhlo přece jenom trochu jinak… Poloprázdnej let z Prahy (měl sem pro sebe tři sedačky) měl kvůli přetížení koridrů zpoždění skoro hodinu zpoždění. Byl sem docela nervózní, protože v Madridu sem měl mít jenom hoďku na přestup a neměl sem boarding card na let do Santiaga (ale moje zavazadlo jo, hehe). Letušky mě sice uklidňovaly a nalívaly mi rumulandksý bíý (?), ale v Madridu byli jinýho názoru. I když sem byl na přepážce hodinu před plánovaným odletem, tak se tvářili, jako že to nemůžu stihnout a že mi daj hotel a let na zejtra… To se mi moc nechtělo, takže sem šel dál a prošel až ke gatu (docela procházka, eště že sem měl boty na běhání). Tam se ukázalo, že problém není ve zpoždění, ale v overbookingu. Kromě mě tam čekalo asi dalších dvacet lidí, na který jaksi nezbyly sedadla v letadle. My, kteří sme neměli boarding card sme měli smůlu tuplem. Ale eště, že sem došels tam, protože takhle to brali jako overbooking a kromě hotelu s jídlem mi dali i nějakej cash. Byl sem docela naštvanej a unavenej, protože nikdo mi tam nebyl schopnej vysvětlit, co mám dělat, ale nakonec sem se dostal až na zastávku autobusů s hotelovým vouchrem v ruce. Dlouho nic nejelo, tak sem začal kecat s nějakou chilskou návrhářkou, která žije v Barceloně a která se představila jako Pepa a měla stejnej problém jako já (i stejnej hotel, pokoje nám bohužel dali dva… ). Byly asi tři ráno, byl sem unavenej a pomalu si začal uvědomovat, že všichni kolem mluvej španělsky a že to tak asi bude celej další rok…

Leaving

Tak už jsem se skoro se všemi rozloučil, ale stejně ještě jednou: ahoj a mějte se tady hezky, za rok sem tu zase zpátky. Díky všem za přání hezký cesty a mějte se tu co nejlíp, bude se mi po vás stejskat.
Máma si už ráno nastěhovala do pokoje kytky a stůl mám uklizenej jako nikdy, takže asi fakt pojedu (nějak mi to došlo až dneska...). Asi za třičtvrtě hoďky jedu na letiště (doufám, že to stihnu).
Mějte se tady opravdu krásně a ještě jednou vás pozdravuju, budete mi chybět...

Milan

Změna čísla

Ahoj. Odedneška už nebudu na příjmu na čísla 603852***.... Pište maily anebo komenty do blogu, jak to bude s icq zatím nevím. Jinak český telefonní číslo budu mít teď rok jiný, tak kdybyste ho potřebovali, tak si o něj napište přes icq/mail. Chilský číslo budu mít až někdy příští tejden.

4 dny...

Zbývají ještě čtyři dny, začínám být trochu nervózní... Ne ani tak z cesty, jako spíš z toho všeho, po čem se mi bude příští rok stýskat. První loučení jsou za mnou, další přede mnou. Asi to ještě nebude jednoduchý říct vám všem hasta el ano proximo. No, každopádně díky za podporu a mějte se krásně. Uvidíme se na plese!