Overbooked

Tak sem si myslel, že touhle dobou vám už budu psát ze Santiaga, ale všechno se seběhlo přece jenom trochu jinak… Poloprázdnej let z Prahy (měl sem pro sebe tři sedačky) měl kvůli přetížení koridrů zpoždění skoro hodinu zpoždění. Byl sem docela nervózní, protože v Madridu sem měl mít jenom hoďku na přestup a neměl sem boarding card na let do Santiaga (ale moje zavazadlo jo, hehe). Letušky mě sice uklidňovaly a nalívaly mi rumulandksý bíý (?), ale v Madridu byli jinýho názoru. I když sem byl na přepážce hodinu před plánovaným odletem, tak se tvářili, jako že to nemůžu stihnout a že mi daj hotel a let na zejtra… To se mi moc nechtělo, takže sem šel dál a prošel až ke gatu (docela procházka, eště že sem měl boty na běhání). Tam se ukázalo, že problém není ve zpoždění, ale v overbookingu. Kromě mě tam čekalo asi dalších dvacet lidí, na který jaksi nezbyly sedadla v letadle. My, kteří sme neměli boarding card sme měli smůlu tuplem. Ale eště, že sem došels tam, protože takhle to brali jako overbooking a kromě hotelu s jídlem mi dali i nějakej cash. Byl sem docela naštvanej a unavenej, protože nikdo mi tam nebyl schopnej vysvětlit, co mám dělat, ale nakonec sem se dostal až na zastávku autobusů s hotelovým vouchrem v ruce. Dlouho nic nejelo, tak sem začal kecat s nějakou chilskou návrhářkou, která žije v Barceloně a která se představila jako Pepa a měla stejnej problém jako já (i stejnej hotel, pokoje nám bohužel dali dva… ). Byly asi tři ráno, byl sem unavenej a pomalu si začal uvědomovat, že všichni kolem mluvej španělsky a že to tak asi bude celej další rok…