Viňa del Mar II

Viňa








Večerní zácpa ve Vině del Mar



Blogger bohužel nějak nespolupracuje s úpravama, takže zbytek fotek je tady...

Omluvte prosím sníženou kvalitu fotek, fotil jsem tovšechno z auta...

Viňa del Mar

Přístav ve Valparaisu

Vamos a la playa

Chvíli jsem teď nemohl blogovat, protože jsme na chvíli vyměnili suché santiagské předměstí za příjemné podnebí jižního Pacifiku. Teda podnebí je teď sice dost příjemný (asi jako Chorvatsko na konci léta), ale voda má kvůli studeným proudům celý rok okolo patnácti stupňů, takže to chce buď neopren anebo zatnout zuby (hádejte, co jsem si vybral).
Vůbec se mi to zdá jako pěkná tradice mít dům na pobřeží. Něco jako naše chata, ale k moři to je pět minut. Plážová kultura tu má všechny své globální znaky – thongs, zde přezdívané Hawaians (i když teda nechápu proč, když jsou z Austrálie, jak jistě potvrdí každý, kdo byl v Austrálii ), surfing, plavání ve vlnách a šortky s kytkama). Ale samozřejmě má povalování se na pláži i zde svá specifika. Jsou to paletas a paletas. To první je plážový tenis s tenisákem (jeden z chilských národních sportů) a to druhé jsou malé zákusky s karamelem, bílkovým sněhem a cukrovou polevou, které jsou jednoduše tan ricas.
Jinak vstáváme tak v jednu, snídáme v půl třetí a vůbec vedeme takový prázdninový životní styl. Asi mi ta pláž bude trochu chybět, až mi začne škola třetího března, ale zdaleka to není taková depka, jako bývá v září…

Chilský číslo

Už jsem si konečně aktivoval číslo u chilskýho Movistaru. Myslím, že ani pro data colletctory to není zajímavje údaj, takže tady je, kdybyste mi náhodou chtěli poslat zprávu anebo zavolat....

+56988476333

(obráceně to asi nepůjde, protože nemám aktivovanej roaming...)

La cena

Od doby, co jsem přijel se ještě nestalo, že bychom večeřeli v pěti, vždycky je v domě ještě někdo. A to je Josefa ještě pořád v Brazílii, babička na pláži a Juanita (pomáhá v domácnosti) na dovolený... Zatím vařil hlavně Coque (hlava rodiny), ale normálně prý vaří Juanita. Co se týče chislký kuchyně, tak mi zatím dost chutná. Jí se hodně zelenina (jeden z chodů je vždycky salát s olivovým olejem), kukuřice, brambory a různý ovoce. Na rozdíl od zbytku Jižní Ameriky Chilani moc nejí fazole a chili papričky. Asi nejtypičtější jídlo jsou pro Chile empanadas - něco jako pirohy plněné masem a zelím, anebo sýrem. Jinak se tu prodává celá řada jídel na ulici (třeba completo - párek v rohlíku úplně se vším...), ale na ty prý musím jako gringo aspoň zatím zapomenout. Dokonce i led bych prý měl pít jenom z minerální vody. Snad se časem zaklimatizuju.
Dneska přišlo na večeři pár lidí, protože jsme měli BBQ. Ale až do poslední chvíle Betty nevěděla, kolik nás bude. Prostě koupila čtyři kuřata, který potom Coque upekl na grilu. Jorge mezitím míchal pro všechny capirihni a nakonec nás bylo skoro patnáct. Asi jsem ještě neviděl ukecanější lidi, než Chilany. Mulví snad dokonce ještě rychlejc než Španělé...

Manteciello

Zítra (magnana) odjíždíme na pláž, takže se asi nějaký čas neozvu. Měli bychom se vrátit kolem 28., každopádně před začátkem školy (3.3.)... Ale myslet na to, co bude za týden, není zrovna moc chilský.

Uniforma

Když jsem odcházel v úterý dopoledne ze směnárna s třistatisícema v kapse (chilský pesa vyměněný za moje dolares americanes), tak jsem si říkal, jak jsem najednou bohatej. Bohužel jsem potom nechal většinu v obchodě za uniformu do školy...
Ale hádejte, kde jsem si koupil boty na tělocvik!