Torres del Paine I

Den 3

V sedm zvoni budik. Nechce se mi vstavat. Podivam se na zabaleny batoh vedle sebe a pak mi dojde, ze dneska jedu do Torres del Paine. Skoro celou cestu busem spim. V Puerto Natales si hned kupuju listky na pul treti do Torres del Paine a divam se, co udelat s tema ctyrma hodinama mezi tim. Brouzdam po outdoorovejch shopech, normalne levnejsi a lepsi nez v Santiagu, trochu prochazi mmestecku a jdu si dat milanesu napolitanu a posledni pivo Austral pred cestou. Kdyz vychazim z restaurace dost huste prsi. Stejne ale jdu na abrezi podivat se na Ruku Puerto Natales (neco jako Ruka pouste anebo Ruka Punta del Este). Celej promocenej jeste jdu do supermarketu, kde potkavam tri Francouze, ktery maji na petidenni trek plny vozejk jidla. Trochu se jim smeju, ale nechapou to.

Cestou do parku taky spim, nejaky dve hodiny, ani mi nevadi, ze to je sterkova cesta, obcas se kolem ni pasou lamy guanaco. U vstupni brany platim jako Chilan (vo dve tretiny levnejsi) a jako jedinej z celyho busu vystupuju), ostatni jdou trek z druhy strany. Loucim se s Francouzema. Jdu po ceste pro agenturni auta mezi pampou, kterou pred tremi roky zaplalil jeden nasinec. Asi po dvou kilometrech mi stavi jeden mikrobus a vezem me az k Hosteria Las Torres. Tam chvili bloudim, pak ale najdu spravnou cestu a zacinam stoupat na horu k Refugiu Las Torres. Potkavam spoustu lidi v protismeru, dokonce i skupinu deseti ceskejch podnikatelu. Kopce kolem mne jsou v mlze, dneska se prej veze neoblejvily. Stoupam na jeden zatah asi dve hodiny k Refugio Las Torres. Chvili se rozmejslim, jestli zustat, ale pak se rozhodnu jit jeste dalsi hodinu nahoru k Base Las Torres, kde je taboriste zdarma. Uz ani tolik neprsi, zato se zacina objevovat snih. Za sera dochazim do taboriste, uz sem docela rad, ze se objevilo. Seznamuju se se spravcema z Conafu a pak varim veceri. Mezitim prichazi skupina Mexicanu. Jsou uplne promoceny, prisly v dzinech a rozpadlejch teniskach. Vytahli sem nahoru dva divny stany a asi pet flasek vina. Socializujeme se, pry taky studuji v Santiagu, tak se domlouvame na nejakej vecer v Bellaviste. Jeste chvili kecam s ostatnima trekerama a pak si hazim karimatku pod pristresek na vareni, prikryvam se plachtou a usinam. Dest venku se mezitim zmenil ve snih.