Tierra del Fuego II

Den 11

Rano se budim tak tak, abych stihl snidani. Davam si dve kafe a hodne chleba s dulce de leche (tak tady rikaj chilskymu manjaru). Docela se mi v Ushuaiy libi, tak si rika, ze si zmenim jizdenku a do Punta Arenas se vratim az v utery. V agenture z toho delaj problem, ale nakonec se vse vyresi (v pul jedny odpoledne). Jeste rychle nakupuju jidlo, prebaluju batoh, nechavam nejaky veci v hostelu jako depozit a razim do Valle Andorra. Stoupnu si k silnici a po peti minutach jedu, lepsi nez taxik za dvacet pesos. Dojizdim az na konec, ale bohuzel nemam pruvodce, jenom mapu 1:100 000, tak se mi nedari najit su spravnou cestu. Horu hledam podle fotky, kterou jsem videl vcera v pruvodci. Nejakej mistni me nakonec posle k rece, pry tam je cesta. Cestu sice nachazim, ale most ne. Asi protoze to bude konska cesta a tomu nevadi projit se ledovou vodou. Jeste chvili jdu proti proudu, pak uz je ale jasny, ze dal ne. Svlikam si boty, ponozky a kalhoty, vsechno to hazim do batohu a jdu. Nastesti to bylo melky, tak jsem v pohode, trenky jsou jenom trochu mokry. Hazim na sebe obleceni, abych se zahral. Chvili jeste jdu podel potoka, ale vsechno to je dost podmaceny, spatne se v tom chodi. Rozhoduju se jit primo. Zabocuju do lesa, ktery asi jeste nikdo nikdy krome divokejch konu neprosel a zacnu se drapat do kopce, nejde to moc rychle, vsude jsou povaleny stromy a navic silenej sklon kopce. Dela se horko, svlikam se do tricka. Rikam si, ze tady by me teda fakt nikdo nenasel, kdybych tady zarval, tak si me daj k svacine mistni mrchozrouti. Pokracuju do kopce a konecne zacina pribyvat snih a cesta je o neco snazsi. Konecne. Nastesti chybi klece, les konci pasmem zakrslejch listnacu, to si docela voddychuju. Vyjdu na snehovy pole prilepeny na kraj lesa a vidim, ze jsem uprostred jizni steny, misto abych prisel pod nastup normalkou v zapadni stene. Je uz docela pozde, vrstvim se, jim neco cokolady a zacnu se skrabat suti a snehem na horu. Stoupam a pritom traverzuju zpatky do normalky, tam by to mohlo byt o neco lepsi. V pulce kopce se zastavuju, delam pauzu, pridam vrstvu, neco cokolady, mazu se a najednou koukam, ze ve vetru litaj kousky snehu. Divam se na protejsi kopec a tam je snehova boure... patagonsky pocasi.... Hazim veci do batohu a vyrazim zpatky nahoru. Uvidime, co bude dal. Pripadam si neskutence svobodne. Jenom ja sam na hore, nikde nikdo, na zadech lehkej batoh... stoupam suti jeste o neco vys, uz bych mel byt na normalce. Z druhy strany udoli na me lita porad vic a vic snehu. Asi sto vejskovejch metru ode mne je pred vrchol, pak by podle pruvodce mel byt hrebinek, par mist stupne II a lehkej vrchol. Divam se na hodinky. Za deset sedm. Divam se na protejsi kopec. Porad vic a vic snehu v mym smeru. Jdu dolu. Vrcholy jsou pro bohy. Sestupuju az k Laguna Encantada (Milovana laguna) a varim veceri. Laguna byla puvodne asi o neco mensi, ted se zvetsila o monstrozni bobri hraz, kterou tady udelali premnozeni bobri kanadsti, ktery sem nekdo omylem vysadil. Varim v zavetri, ale stejne mi vitr porad hasi muj novej plynak. Nakonec nabiram vodu do flasky a mizim po ceste dolu do lesa. Pekne dole v zavetri si vybiram rovny misto a hazim na zem svuj promokavej nylonovej zdarak, karimatku a ukladam se ke spanku. V tu chvili mi na oblicej padaji prvni vlocky.