Cesta na sever 6

Ráno jsme vyrazili na prohlídku Iquique. Díky bohatství z ledkových oficin (a neskutečně dřině spousty Chilanů) tady svého času žila řada zámožných rodin, které si tu stavěli svá sídla i dokonce divadla (nejhonosnější po tom v Santiagu). Prohlídli jsme si jeden z těch domů, který sice nebyl na evropské poměry až tak zajímavý, za to měl ale atrio zastřešené vitráží patnáct krát patnáct metrů. To by také nebylo až tolik zajímavé, kdyby ta stropní vitráž nepřežila tři velká zemětřesení, kdy padaly celé domy…
Ještě jsme si všichni společně prohlídli místní muzeum. Nikdy jsem netušil, že Incké oběti byli předurčené k obětování ještě před tím, než se narodili. Pak jsme už konečně měli tři hodiny volna, které jsem strávil s Guro chozením po městě. V jednom ze stánků na náměstí jsem natrefil na Kmotra ve španělštině vydaného v Chile roku 1973. Sice má dost zničenou vazbu, ale za 600 pesos nekupte to…
Po obědě jsme šli na pláž. Asi to bylo poprvé, co jsem se koupal v zimě v moři. Na druhou stranu ale nebylo zas o tolik studenější než v létě v Maintencillu.
K odpoledni jsme pak jeli do ZOFRI, proslulé bezcelní zóny Iquique. Je to nanejvýš chaotický místo, kde není opravdu, ale opravdu nic ke koupi. Snad iPody a listy koky, ale ty se dají koupit i jinde. Naštěstí tam ale byla zmrzlinárna a taky Toni, která se na nás přišla podívat. Toni je hrozně fajn Němka, která teď bydlí v Iquique. Pozvala nás na festival do La Tirany, což pro nás bylo s Elis něco jako zjevení z nebe, protože celej den jsme přemýšleli, jak to udělat, aby nás v AFS pustili. Díky Toni :-)
Večer jsme se šli s Guro projít na pláž a trochu nasát atmosféru kasina, které bylo poblíž. Guro začala bláznit, zjevně z toho, že další den jsme měli jet do Aricy, kde bydlela první tři měsíce svého pobytu v Chile. To jí stálo málem život nebo aspoň nervy.
Ann s Naty a Cristie (všechny z USA) si odpoledne koupili v ZOFRI hennu na tetování, tak proměnili svůj pokoj na chvíli v tetovací salón. Kecal jsem chvíli s Maltem a pak se u Elis v pokoji díval na nějakou fakt divnou komedii o čtyřicetiletým panicovi. S Brianem jsme se na pokoj dostal iněco kolem čtvrtý a těšili se na své tři hodiny spánku.