Jedna z nejlepších věcí na Chile je, že člověk nikdy neví, co bude zítra. Párty se většinou dohadují na poslední chvíli, takže ještě v pátek ráno jsem měl pocit, že budu sedět celý víkend doma. Nakonec toho bylo tolik, že jsem se jako vždycky na učení ani nepodíval....
V pátek jsme měli jakýsi sportovní den (nejdřív přednášku o alkoholu s heslem "si tomas, no manejes" - "když piješ, neřiď" a pak nějaký hry). No aspoň jsem si po dvou měsících sáhnul na překližku.
Skončili jsme asi v jednu, což bylo docela fajn oproti běžnejm 16:00. Na oběd jsme jeli k Ann (v autě nás bylo asi deset). Nakonec dorazila i Tania ze San Bartolomea, tak jsme se dívali na film Princessa... no, nemusí bejt tak špatný bejt princezna...
V sobotu jsem se probudil dost brzo (asi v půl jedenáctý). Chvíli jsem se snažil učit genetiku, ale moc mě to nebavilo. Nechápu to ani v češtině a vůbec, odmítám se učit vo tak malejch věcech. Odpoledne se pro mě stavila Vali a jeli jsme metrotrenem do Santiaga na výstavu Arte italiano v La Monedě. Docela zajímavý, věci z druhý poloviny dvacátýho století, několik obrazů tam bylo fakt dobrejch. Když už jsme byli v Centru cultural La Moneda, tak jsme skoukli i výstavu chilskýho filmovýho plakátu (na východní Evropu to ale zdaleka nemá) a divnou expozici o Violettě Parra (chilská lidová písničkářka asi z padesátých let - největší hit Gracias a la vida, kterej je známej v celým mundo hispanoamericano
http://www.youtube.com/watch?v=UW3IgDs-NnA). Večer se pro nás s Jo stavil Tatan s Itou (Tatan má nově řidičák) a jeli jsme do Santa Isabel (supermarket) koupit věci na večer. Corona je tady normálně levnější než Krušovice na Výletný...
Nakonec jsme u Tatana udělali takovou malou juntu (myšleno jako párty, ne jako politoligický termín) asi v sedmi lidech. Hráli jsme kulečník, poslouchali reggeaton, kecali.... Časem sem snad dám nějaký fotky.
V neděli jsme s Jo vstali už v osm (dost velký sebezapření), protože před devátou se pro nás stavila Gabi a jeli jsme stavět dům. Je to opravdu tak jednoduché, jak to tady píšu.... los paises subdesarrollados.... teda, abych neurazil, řekněme barrios subdesarrollados... Máme to jako čtvrtej ročník coby dobrovolnou community work, ale pomáhají nám i rodiče a stavil se i profi jefe. Jde o to postavit dřevěnej domek (něco jako z Bauhausu) pro dona Juana - jednoho staršího pána tady v chudší čtvrti. No, nevím, jestli bych v tom chtěl bydlet v zimě.... Práce spočívala v tom vykopat půlmetrový díry, nastrkat do nich dřevěný pylony zasypaný hlínou jako základy a na tom stlouct dřevěný desky (doslova). Práce tak na víkend, dost easy, ale je fakt, že ten dům je taky dost simple. Byla to docela zábava, protože nás tam bylo hodně a vždycky nějaký rodiče přinesli pití nebo sendviče, takže se kecalo, kouřilo, poslouchala hudba z mobilu a vůbec to byl fajn den, i když jsem měl prach všude a nestihl se naučit nic z biologie...