Embajada

Minulou sobotu zatim moje spalnestina dostala nejlepsi kompliment. Jeli jsme s Betty a Jo na ceske velvyslanectvi do Las Condes na takovej mensi koktejl s circulo checo-chileno - emigranti a lidi, kteri se zajimaji o ceskou kulturu tady v Santiagu de Nueva Extramadura :-) Cestou jsme vyzvedli "tia Vera", ktera ma dum kousek u nas a u domu plantaz s dvacetihektary mankaki, pry kolem 70000 kilo rocne. Tete Vere je neco pres sedmdesat a nejak tak pripomina stary kolonialni casy. Ma dum s krasnym patiem, velkou zahradou, bazenem (uprostred bazenu je ostrov), o ktery se ji stara mlada usmevava morena. Na koktejl si oblikla zeleny saty s kozesinovym limcem, boty z krokodyli kuze a kabelku tak za tisic dolaru. Kdyz mluvi, tak senzacne micha spanelstinu s cestinou a skoro porad se usmiva...

Asi jsem trochu ztratil nit, co? Takze zpatky na velvyslanectvi.... Po trech mesicich jsem potkal Cechy a zjistil, ze skoro nemuzu mluvit cesky. Predstavili mi Michala, coz je fajn gallo, kterej studuje historii tady v San na Universidad Metropolitana. Zacal na me silnym mluvit vychodoceskym prizvukem a ja mu odpovidal spanelsky. Porad jsem si nemohl zvyknout, abych premejslel cesky. Asi hodinu potom mi pak rekl, ze kdyz jsme spolu zacali mluvit, tak si myslel, ze jsem nejakej Chilan, kterej kdysi davno studoval v Praze.

Jinak jsme stravili docela pekny odpoledne, spousta novejch lidi, interiery mi silne pripominaly dum babicky, jedli jsme guacamoli a dorty s membrillos, ktery privezla tia Vera, pili pisco sour a poslouchali cesko-chilskou pisnicku. Nicmene jeji repertoar byl pro me dost neznamej, jak ten chilskej, tak ceskej. Taky doslo na politiku, i dvacet let po revoluci oblibeny tema emigrantu. Resilo se, jestli se mely tady po odstoupeni Pinocheta promovat lustraciones, pak taky jak se vsem stejska po Praze (vzpominky na mezivalecny Vinohrady a socialisticky Lounovice - jedna pani, ktera tady zije s manzelem, kterej pracuje na severu v obervatorios, pochazi z Ondrejova). Nakonec jsem si vymenil cisla s nekolika lidma, dostal pozvanku na inauguraci festivalu cine europeo, popovidal si s panem velvyslancem (me se nezda moc sympatickej, nicmene vsem ostatnim tady jo), poslouchal jsem svoji legracni cestinu a cestinu ostatnich zdeformovanou spanelstinou a dlouhou dobou v uzavreny spolecnosti. Pak jsem slibil, ze prijdu ve stredu na kurz ceskejch tancu a konecne jsme se se vsema rozloucili a jeli s Jo na mall do Las Condes na bowling a pak na oslavu Matiasovych narozenin....