NEDĚLE

Ani v sobotu Milan nepřijel, doufejme, že přijede zítra, v neděli, ve 13:15......

POZOR, POZOR

Milan přijede až v sobotu 10.1. někdy během dopoledne.

Kvůli sněhové kalamitě muselo letadlo přistát v Lisabonu a pak byl pan pilot asi moc unavený.

Zpatky na kontinente

Uz jsem zase zpatky na jihoamerickem kontinente.... Velikonocni ostrov byl uzasny....... Fotky snad budou brzo na picase.... taky jsem mezitim stihnul jeste oslavit vanoce u bazenu a 25. jsme slavili kamaradky narozeniny v kasinu.... No nic, doufma, ze se jeste dostanu k tomu sem hodit neco o to Velikonocnim ostrove, jinak pockejte na vypraveni do Prahy.... Prilitam 9.1. v devet vecer......

Licenciado

Se oznamuje, že Milan Sýkora odbržel dne 28. listopadu roku 2008 titul dokončenéo středoškolského vzdělání v Colegio La Mision.

Znova na jihu

Po tydnu v Santiagu mi bylo trochu vedro, tak jsem zase na jihu... Teda ne az tak uplne, jenom v Puerto Monttu, tisic kilometru od Santiaga. Puerto Montt ma povest nejnebezpecnejsiho mesta v Chile, je tu pristav, v nedeli trh, kde prodavaji Chilotane (obyvatele blizkeho ostrova Chiloe) na zahradce vypestovanou zeleninu, a po vecerech se tu vypraveji chilotsky pribehy (vetsinou s nejakejma mrtvejma...)... Jsou tu vsude pobliz pozustatky nemecky kolonizace a nejak vic blondatejch lidi. Zatim jsem byl v Puerto Varas, u jezera Todos los Santos a zejtra konecne Chiloe...

Punta Arenas V

Den 15

Vstavam na dvanactou, v pet mi leti letadlo. Jdeme na obed, kupuju nejakou cokoladu (mistni specialita) a pak uz jenom na letiste, hadat se s bezpecakem o benzinak, nastoupit do letadla, snist happy meal od lanu, dat si jedno Cristal a usnout az do Santiaga....

Tierra del Fuego V

Den 14

Nastupuju uplne mrtvej do autobusu. Jenom, co si sednu, usinam. Jediny, co si pamatuju z cesty, ze v jednu chvili si vedle me sedla nejaka Polka a neco mi rikala polsky, na coz ja jsem si odpovidal spanelsky. Nakonec si jako vysledek inkomunikace sla sednout jinam. V Rio Grande me z autobusu vykopli a ja musel hybernovat dve hodiny, nez mi prijede bus do Punta Arenas. Spim celou cestu az na argentinsky hranice. Tam vystupuju a zjistuju, ze sem nekde ztratil ten veleduelzitej argentinskej papir. Nakonec ho jenom musim vyplnit znova, zadnej horsi trest. Jeste, ze mam v pase razitko, kdybych jel na obcanku, jak mi radili v Chile, tak by to bylo horsi, protoze na obcanku se razitka davaj spatne. Dalsi spatna zprava byla, ze z chilsky strany od rana nikdo neprojel....
Za argentinskou celnici konci asfaltka, pokracujeme po sterku. Po dvaceti kilometrech prijizdime k chilsky hranici. Zavrena zavora, auta u silnice. Autobus parkuje vedle dvou dalsich busu. Je asi dvanact hodin, stewart rika, ze pockame do sesti a pak uvidime. Oficilane by ta stavka mela trvat ctyricet osm hodin.... Zitra mi v pet odpoledne leti letadlo z Punta Arenas, nejak se nemuzu dopocitat. Jdu se podivat k hranici, tam vsichni celnici jen tak kecaj za cedulema, ktery pozaduji navyseni mezd o 14,5 procent. Hranice hlida jeden policajt, kterej porad chodi sem a tam. Asi by to nebylo tak tezky projit jen tak, s batohem na zadech je ale clovek o neco napadnejsi. Na chilsky strane uz ceka slusna fronta kamionu. Jdu si do autobusu zdrimnout a pak si ctu Poniatowskou De noche vienes, zajimavy povidky. V pul paty rika stewart, ze z Rio Gallegos prijizdej dva urednici zprovoznit prechod, ale ze dorazi minimalne za dve hodiny. Za hodinu ale nastesti zacnou celnici normalne fungovat a bez jakyhokoliv spechu odbavuji lidi. Se mnou si asi pet minut povidaji, jak se mi libi Chile... Pak uz jenom trajekt a o pulnoci jsme v Punta Arenas. Zase jsem se zachranil vo chlup. Jako vzdycky.